---

s tím se dá souhlasit, ač si své češství víceméně neuvědomuji. hrdost při výhrách v hokeji necítím, nejsem možná ten správný fanda :) ale třeba když jsem se před nedávnem procházela noční prahou a prošla z hradního nádvoří průchodem k osvětlenému chrámu svatého víta, sevřelo se mi srdce z té nádhery. a ten nádherný pocit se znásobil, když jsem to "ach" a oči v úžasu viděla a slyšela i u cizinců, kteří to spatřili za mnou....

a při cestování? asi hlavně když člověk jede úplně sám a potká čecha daleko od domova, je to ten pravý pocit, že jsme oba součástí jedné společné historie, která z nás dělá dva lidi, kteří se spolu domluví rodným jazykem a znají a chápou jeho jemné nuance, které se nám do podvědomí dostávaly od mala ...

takže - svátek neslavím, neslavím žádné svátky jinak než tím, že mám volno (nejlépe na výlet někam), ale jestli se nějaký sváteční pocit u mě z pohledu češství dostaví, tak to jsou právě ty chvíle, které jsi popsal i ty ... cestování atd.