Amerika a Zlatý okruh 2010 (2. část)
Místo cesty Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie
Začátek cesty 7.června 2010
Konec cesty 28.června 2010
Najeto km 4277
Asfalt - off road 80 : 20
Účastníci Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo
8 den Las Vegas Den volna 14 červen
Na den volna jsme se těšili všichni. Máme totiž v plánu, zaletět se podívat na světoznámý Grand Canyon. Rezervaci na vrtulník jsme si udělali pár dní dopředu. Kolem 10 hodiny ranní nás čekala před hotelem limuzína, která nás odvezla na malé letište.
Vrtulník už na nás čekal. Nejdříve jsme přelítali přes vodní přehradu Hoover Dam, která zásobuje vodou a elektřinou Las Vegas. Samotný Grand Canyon se vine v délce asi 500 km. Asi po 20 minutách letu jsme již mohli vidět jeho západní část. Nejdříve jsme letěli v dostatečné výšce a mohli jsme obdivovat jeho rozsáhlost. Po chvilce letu jsme začali klesat na dno kaňónu a přistáli jsme na malé plošině. Tady byl pro nás připraven malý oběd se šampaňským.
Po občerstvení jsme se vraceli do Las Vegas trochu jinou trasou a na závěr jsme ještě udělali malý okruh nad centrem města. No, prostě výlet k nezapomenutí.
Po večeři ve stylu bufetu jsme se šli projít po Las Vegas stripu a mohli jsme žasnout pod světly neónů. Večer jsme zakončili na show Davida Copperfielda. Nechal před našimi zraky zmizet kadilac a i několik diváků z obecenstva. Super podívaná.
9 den Las Vegas – Chino Valley 390 KM 15 červen
Dnes jsme měli v plánu projet přes přehradní nádrž Hoover Dam, ale museli jsme změnit plán, protože už asi 10 km před hrází byla dopravní zácpa. Staví se tam totiž nový visutý most (v této době je už dokončen).
Po krátké poradě jsme se rozhodli to objet jižní cestou. Tomáš už měl nachystanou náhradní trasu. Jeli jsme na jih a na chvíli jsme se dostali až do Kalifornie. Příma cesta bez zatáček a nesmírné horko nás dost zmohli. U města Bullhead City teplota dosáhla až 47C. Měl jsem pocit, že projíždím rozžhavenou troubou.
Napojili jsme se na známou Route 66 a pokračovali po ní do malého zlatokopeckého městečka Oatman. Oběd jsme si dali v mísním salónu a časem jsme se přesunuli do období kovbojů a indiánů.
Pokračovali jsme po Route 66 a několikrát jsme se zastavili u starých benzínových pump.
V podvečer nás čekal prašný úsek, který vedl arizonskou prerií a byl dlouhý asi 50 km.
Do našeho motelu dorážíme už po tmě.
10 den Chino Valley – Grand Canyon 290 KM 16 červen
Hned po ránu jsme zase vjeli do terénu. Prašná cesta nás zavedla přes jeden průsmyk až do zlatokopeckého městečka Jerome. Po zastávce na kafe pokračujeme směr Sedona. Příroda okolo se opět začala barvit do červena. Projeli jsme státní park Red Rocks a dostali se do malebného města Sedona. V okolí se natočilo mnoho amerických westernů.
Po malém obědě najíždíme opět do terénu. Shelby hill road se klikatí nahoru a je to velice populární vyhlídková cesta pro turisty.
Rasťo se snažil vyhnout jednomu z terénních aut a zajel moc na krajnici. Podklouzla mu zadní guma a už byl na zemi. Nic se mu ale nestalo, jen jsme mu pomohli zvednout jeho bavoráka.
Projeli jsme město Flagstaff a čekal nás dlouhý a větrný úsek směr Grand Canyon. Po stranách cest se častěji začali objevovat indiánské stánky s různými indiánskými tretkami a suvenýry.
Také jsme byli svědky velkého lesního požáru. Jeho dým zahalil značnou část oblohy a trochu nám omezil na pár dní viditelnost.
V podvečer dojíždíme na známý Grand Canyon. Přesněji řečeno na jeho jižní stranu, která je více populární a více navštěvovaná. Večeře proběhla v místní kafetérii.
11 den Grand Canyon - Mexican Hat 390 KM 17 červen
Dopoledne jsme návštívili několik jedinečných vyhlídek a měli jsme možnost vidět tento jedinečný kaňon z různých pohledů. Nedá se to ani popsat, musí se to vidět na vlastní oči.
Teplota začíná zase rychle stoupat a nás čeká několik dlouhých úseků přes indiánskou rezervaci Navajo. Indiány jsme viděli jen z povzdálí a žádný z nich nejel na koni.
Do Monument Valley vjíždíme se sluncem v zádech. Je to nezapomenutelný pohled. Tak si vždy představuji americký západ. Není divu, že většina westernových filmů byla natočená zde. Udělali jsme zde spoustu fotek. A vůbec se nám nechce odjet.
Hotel máme v blízkém mestě Mexican Hat, které je už ve státě Utah. Na večeři je opět pravý steak z místnich zdrojů a taky nám u večeře hrála místní westernová kapela. Jediné co mi dnes chybí je dobře vychlazená plznička.
12 den Mexican Hat - Durango 260 KM 18 červen
Už po ránu je dost horko. Udělali jsme pár fotek u mexického klobouku. Krajina okolo je dost vyprahlá a je vidět, že tady už dlouho nepršelo.
Vyjeli jsme prašnou cestu Moki dugway, až na horní vyhlídku. Před námi jsme viděli tzv. Údolí bohů. Celým tímto údolím vede nádherná prašna cesta, perfektní pro naše bavoráky. Je to podobné jako v Monument Valley.
Vrátili jsme se zpět na asfalt a bočními cestami se dostáváme zpět do Coloráda.
Naše další zastávka měl být Mesa Verde národní park. Cesta, která vede tímto parkem byla ale v rekonstrukci, tak jsme se rozhodli to vynechat.
Do Duranga přijíždíme celkem brzo odpoledne, tak jsme našli dobrou mexickou restauraci a pěkně jsme se nadlábli. Trochu jsme si prošli hlavní třídu a pak jsme se přesunuli do našeho hotelu.
13 den Durango Den volna 19 červen
Náš druhý den volna jsme začali velice pozvolna. V centru Duranga byla auto show, a tak jsme se tam šli podívat. Viděli jsme spoustu naleštěných veteránů. Také zajímavá byla návštěva obchodu Harley Davidson. Mohli jsme tady vidět celou řadu Harlejů a spousty doplňků a oblečení. Každý jsme si něco koupili na památku. Odpoledne jsme trochu opláchli naše stroje a taky přišla řada na pravou americkou whisky.
14 den Durango – Salida 380 KM 20 červen
Dnes se chystáme projet značnou část Skalnatých hor. Jedeme na sever po tzv. Miliónové cestě. Provoz skoro žádný. V horách je trochu chladněji, což je vítaná změna oproti vyprahlé poušti. Cesta se vine nahoru a dolů se spoustou zatáček. Dali jsme si kafe v Silverton a pádíme dále. Po projeti lázeňského města Ouray, kterému se říká kolorádské Švýcarsko, jsme najeli do terénu. Úsek je dlouhý asi 50 km, ale nic náročného. Přejeli jsme průsmyk Soví potok (3082 metrů) a klesáme do údolí.
V Gunnison byla zastávka na oběd a zase jsem neodolal a dal si steak. Ještě nás čekal jeden prašný průsmyk a to Marshall pass. Opět jsme to zvládli bez problémů. Počasí nám dnes opět přálo a mašiny šlapaly bez problémů.
Každy den toho vidíme tolik, že si už jen matně pamatuji kde jsem byl před pár dni.
Vše se mi to začíná míchat dohromady. Noc strávíme v Salida, která je obehnaná Skalistými horami se sněhem na vrcholcích.
15 den Salida - Denver 300 KM 21 červen
Dnes se okruh uzavře a my se vrátíme do Denveru. Vyrážím opět na cestu
s vědomím, že tohle je můj poslední den na motorce v Americe. Jedeme po prašné cestě směr Cripple Creek. Úsek je dlouhý asi 60 km a my jsme potkali snad jen dvě auta.
V Cripple Creek je nutná zastávka na kafe. Nedaleko vidíme vrcholek Pikes Peak (4300 metrů). Jezdí se tam závody do vrchu a také tam vede nejvýše položená železnice v Severní Americe.
Následujeme řeku South Plate a tady nás čeká poslední prašný úsek na tomto výletu.
Všichni se to snažíme užít do sytosti.
Po 14 dnech se vracíme do Denveru a mě to připadá, že jsme odjeli před pár dny. Nerad se loučím se svým bavorákem, ale vše musí jednou skončit.
16 den Denver – Vídeň 22 červen
Moc jsme toho nenaspali a už nás Tomáš veze na letiště. Odlétám se smíšenými pocity a v duchu již plánuji že se do Ameriky brzo vrátím. Rád bych příště vzal sebou i mého syna Pavla.
Všichni jsme se s Tomášem a jeho ženou Celii srdečně rozloučili. Chtěl bych jim touto cestou také poděkovat.
Miro si prodloužil pobyt o pár dní a vyjel si ještě na jeden výlet. Udělal si výškový rekord a vyjel na bavoráku na Mt. Evans = 4347 metrů nad mořem. Je to nejvyšší asfaltová cesta v Severní Americe.
Děkuji za Vaši pozornost a zájem.
Hynek
Zpět na 1. část
(USA MOTO TRAVEL - výlety na motocyklech po Americkém Západě)
|